Meditaci můžete vykonávat například vsedě na židli. To nejdůležitější jsou vnitřní duchovní procesy, které probíhají ve vás. 

Zavíráme oči, naladíme se, uklidníme se, uvolníme tělo, osvobodíme svou mysl od myšlenek, od všech svých prožitků a emocí. Prostě, plnohodnotně vstoupíme do změněného stavu mysli – meditace. Když se již nacházíme ve stavu meditace, začínáme pozorovat svou energetickou konstrukci spojenou se čtyřmi Bytostmi. Z pozice Pozorovatele, nacházejícího se uvnitř pyramidy, je tedy nezbytné procítit Pravou, Levou, Zadní a Přední bytost ve formě „živých stran“ pyramidy. Jenom pro připomenutí Přední bytost je spojena s lidským životem tady teď, Zadní bytost je kronikář minulosti, Pravá bytost nám určuje negativní emoce a Levá bytost je opakem a je láskou od srdce. 

Je nezbytné procítit všechny čtyři Bytosti. Když procítíme čtyři Bytosti, přemisťujeme se na špici obrácené pyramidy. Tam pozorujeme prvotní proces „zrodu“ našich nejrůznějších myšlenek. Rozlišujeme jejich působení, jednoduše řečeno, sledujeme všechny tyto procesy a potom je buď maximálně uklidňujeme, nebo se od nich zcela abstrahujeme. Potom opouštíme špici obrácené pyramidy a míříme výš, dostáváme se na úroveň Pozorovatele, oproštěného od materiálního světa. Jinými slovy, se dostáváme výše než myšlenky, výše než hmota, dosahujeme stavu oproštění od pozemského, od toho, co nás jako Osobnost tak či onak připoutává k materiálnímu světu. 

V prvních stadiích ovládnutí meditace často pomáhá představa, že meditující vystupuje vědomím ze své konstrukce pyramidy, zůstává viset a pozoruje ji z ptačí perspektivy. Použijeme-li nějakou současnou asociaci, pak se vědomí jakoby nachází v této výšce, přesně jako ve vakuu, jako ve stavu bez tíže. Takový stav Pozorovatele od Duchovního principu pomáhá získat úplný vnitřní klid, rozšířený stav vědomí, nezaujatost samotného pozorování probíhajících procesů, umožňuje abstrahovat se od materiálního těla, myšlenek a prozkoumat energetickou konstrukci z pozice nového vidění. Dále přebýváme v tom stavu vědomí a pozorujeme zvenčí svou pyramidální konstrukci a Duši, jež je v ní uzavřena.

Pak přichází ta nejdůležitější část meditace. Uskutečňujeme maximálně možné přímé přiblížení vědomí (Osobnosti) k Duši, realizujeme to přitom na hluboké pocitové úrovni. Tedy ponoříme se (jako Pozorovatel) přes špičku pyramidy, vnitřní energetickou strukturu pyramidy do jejího středu – k Duši. Při vykonávání této části meditace mozek často předává asociativní vjem, jako by se člověk nořil do hloubky, přesně jako při potápění se do vody, ale bez tlaku, který je při tomto fyzickém procesu typický. Lidé, kteří jsou obzvláště citliví na energetické procesy, zejména ti, u nichž je vyvinuto intuitivní vnímání, zaznamenávají při takovém pohroužení dokonce fáze postupného přepínání režimu činnosti svého vědomí na nové, ještě nepoznané úrovně mimosmyslového vnímání.

Tedy, je nezbytné se maximálně možně přiblížit k zářícímu kokonu ve středu pyramidy, kde se nachází částečka duchovního světa. A potom se sní setkat na úrovni hlubokých vnitřních pocitů. Ovšem, vcítit se do Duše až do samotného konce a postihnout její duchovní hloubku člověk nemůže, dokud duchovně nedozraje a nesplyne s ní. Ale dokonce i toto setkání pocitů vyvolává stav, který třeba buddhisté nazývají dotknout se Nirvány, jiní mu říkají stav blaženosti, božského blaženství, dosažení harmonie.

Díky této meditaci sami můžeme hlouběji pochopit naši složitou vícerozměrnou strukturu, uvědomit si, že se mnohé myšlenky objevují a mizí nezávisle na naší „vůli“. Máme, ale možnost je pozorovat, ovlivňovat, abstrahovat se od nich, blokovat je. To nejdůležitější je, že s pomocí této meditace bude člověk jako Osobnost pociťovat nejen božskou přítomnost, ale i spojení se svou Duší, bude pracovat na návyku neustálého kontaktu se svojí Duší, bude si v praxi uvědomovat, že Duše je základní, nejdůležitější částí celé konstrukce člověka. Duše – to jsi ty, ale skutečný. Veškerá zbylá energetická konstrukce je vystavěna v šesti dimenzích kolem ní. V této meditaci člověk získává zkušenost naprosto jiného vnímání své přítomnosti, učí se poznávat sám sebe z pozice Pozorovatele Duchovního principu.

Doba vykonávání dané meditace je individuální, stejně jako při osvojování jakéhokoliv jiného duchovního cvičení. Zpočátku doporučuji se jí věnovat 20 minut. Jednou denně, nebo klidně i několikrát denně, jak se komu chce. To hlavní ale je, aby to bylo kvalitně. Později je možné dobu meditace prodloužit, například na 30 minut. Ale opakuji, na tomto procesu není důležitá doba, ale právě vnitřní pocity, získávání zkušeností s duchovním, hlubokým vnitřním spojením s Duší.

Řeknu vám, že osobní prostor každého člověka je nestabilní, tedy neustále se v určitých mezích svého objemu mění. To závisí na mnoha příčinách, dokonce i na změně nálady člověka. Toho si ale lidé obvykle nevšímají, nechápou a nevidí fyzickým pohledem, a to ani nemluvím o tom, že by to řídili podle svých stavů. Musím poznamenat, že rozložení energií v pyramidové konstrukci člověka je trochu jiné, odlišné od toho, jaké člověk vnímá z pozice Pozorovatele třetí a čtvrté dimenze – přes energetické meridiány těla, rukou a nohou. Tady se energie rozdělují podle řezů pyramidy, v souladu s fyzikou a geometrií prostorů vyšších dimenzí. V tomto stavu velmi dobře cítíš tělo, okolní podmínky, v hlavě se čas od času objeví postranní myšlenky, které odvádí od meditace, a samotná meditace probíhá podmíněně, jelikož z velké části pracuje tvoje představivost. Ty pouze spouštíš tento proces, jdeš naproti Duši a jakoby tě podchycují z té druhé, duchovní strany, a začíná aktivně pracovat Přední bytost.

To, co se již odehrává v pokročilé fázi této meditace, se ovšem nedá srovnat s tím, co je na začátku. V této duchovní praktice neexistuji žádné stereotypy: každé vykonávání duchovní praktiky přináší nové pochopení, ještě nasycenější škálu vjemů a jasnější vnímání procesů, k nimž dochází na neviditelné úrovni. Tímto stavem žiješ, a když vystupuješ z meditace, jako bys opouštěl něco drahého a blízkého. A znovu čekáš na ten okamžik, kdy to opět vyzkoušíš. Potom se objevuje touha a aktivní přání provádět meditace ještě víc, chce se ti pobývat tam déle. Vždyť v tom podivuhodném stavu začínáš pociťovat něco velmi drahého, blízkého, neobvyklé pohodlí, začínáš si zřetelně uvědomovat hluboké vnitřní procesy, které nelze obsáhnout mozkem v obvyklém stavu vědomí. To hlavní je, že když vystupuješ z meditace, pociťuješ podstatný rozdíl mezi tím jemným světem a světem hmoty trojrozměrné dimenze. Mnohé procesy v naší realitě začneš pociťovat jako práci hrubých materiálních energií. Je to s podivem, ve stavu meditace získáváš jasný a zřetelný smysl své existence a mnohé z toho, co tě zneklidňovalo v pozemském životě, se zdá prázdné a směšné. Tam v plné míře pochopíš, jaké jsou skutečné životní hodnoty – hodnoty pro Duši. A tato fenomenální zkušenost jakoby zanechává svéráznou duchovní stopu ve tvém životě v trojrozměrné dimenzi. A to, v první řadě, pomáhá neztrácet naše duchovně životní orientační body, pomáhá nám v tom, abychom usilovněji pracovali nad sebou, kontrolovali naše myšlenky, nálady, zabránili provokacím Materiální podstaty. Duchovní zkušenosti nám pomáhají porozumět, v čem spočívá skutečné štěstí, vyvolávající pocit vnitřního klidu a pohodlí, pomáhá nám porozumět, proč nestojí za to honit se za přízračnou iluzí tohoto světa. To nejdůležitější je, že začínáš chápat, kdo jsi skutečný Ty a v čem spočívá smysl tvé existence tady, na tomto světě.